31. 8. 2015

Chorvatsko, Sv. Ilija

Chtěl bych si uchovat vzpomínku na jeden moc pěkný běh/pochod.

Je léto srpen 2015, dovolená s rodinou v Chorvatsku, nádherné moře, pohoda a za zády pohoří Biokovo a hora Sv. Iliji (1642 m.n.m.)

Ubytovaní jsme v Baška Vodě a při pohledu z naší terasy


To láká vyběhnout, uznejte sami.

Jen je mi jasné, že to bude na úkor rodiny, že když se tam vydám, tak mě chvilku neuvidí. Rodinu mám, ale báječnou, tak si na jedno dopoledne vyjednám volno a může se vyrazit. Nejdříve je potřeba bojová příprava, sedám k internetu a hledám informace, nakonec nalézám záznam, jak kdosi šel na horu Sv. Iliji, z blízké vesnice Topići a skončil v Basti a čtu, jak mu to zabralo celý den a jak byl z toho hotový.

Mapka v Topići
Celý den na to nemám, budu muset buď trochu pohnout, nebo to zkrátit. Z internetu se dovídám základní informace,
  • je to do kopce (to vidím)
  • je to daleko (to se mi nezdá)
  • není tam voda (postarám se)
  • jsou tam hadi (dám si pozor)
  • slunce ve vyšších nadmořských výškách rychleji připaluje (vezmu si krém, který nepoužiji)
  • cesta je značená tak, aby procvičila dovednosti indiánského stopaře (na to se těším)
  • a mělo by se chodit jen s průvodcem (jó jó já vím).


Topići
Beru batoh s vakem a dva litry vody, tři müsli tyčinky a vyrážím co nejdříve (teda 6:30 zase tak brzo není).  První dva kilometry do Topići se dají běžet, pak začíná chodecká pasáž. Naštěstí ráno je úbočí ve svém vlastním stínu, takže na sluníčko se dostanu až když už jsem cca 1000 metrů nad mořem a není tam takové vedro. Postup je ale pomalý, je mi jasné, že to budu muset zkrátit. Vyškrábu se na hřeben na sousední vrchol (1619 m.n.m.). K vytyčenému cíli zbývá tak jeden km po hřebeni a cca 50 výškových metrů. Protože mám trochu časový skluz oproti plánu, tak to otáčím a peláším zpět. Terén je ale opravdu náročný, o čemž svědčí i tempo nahoru jsem měl 23min/km a dolů  16 min/km.  Cesta vede po šutrech ostrých jako žiletky, zničil jsem si na nich boty. Pravda byly to silničky a na něco takové asi nebyly dělané, ale kameny jim z podrážky úplně odřízly některé části a to co neupadlo cestou, se dole už jen bibmalo na malém kousku gumy. Trochu mě to mrzelo, boty měly naběháno teprve 1000km a nějakých 600 mohly ještě vydržet – moje chyba.

Značení a kamenná pole
 Cestou dolů mi to párkrát ujede a kecnu si na zadek a navíc se dělá pekelné vedro. Nedá mi to a myslím na to, zda v takovém terénu bych byl schopen absolvovat 160km na nějakém horském ultra a zda jsem na to připraven. Když říkám připraven, tak opravdu myslím jak hlavu, tak tělo.


Při návratu dolů také potkávám starší manželský pár jak stoupá vzhůru a hledá cestu, a tak se rukama nohama snažím vysvětlovat kudy vede cesta až se z nich vyklubou Češi, no bodeť, kdo jiný by se v létě na slunci potuloval v horách Biokova. Kromě značení cesty stačíme probrat další nebezpečí – hady, oni prý viděli hady dva (už je mi jasné, proč mají v rukách dlouhé dřevěné hole), já neviděl ani jedno a tak doufám, že kdyby se tak stalo, že budu rychlý. Čím více jsem dole, tím je větší horko, v Topići namáčím tričko a pokračuji dál. 



Nakonec to bylo 6,5 km nahoru a přiměřeně stejně i dolů (plus mínus 500m, podle toho jak se mi dařilo hledat a nacházet cestu). Celé to trvalo 5,5 hodiny a podle GPS v tom bylo 3,5h pohybu. Na tom je pěkně vidět, jak horská turistika může být náročná, můj odhad je, že ty dvě hodiny navíc dělá tak 40 min. kochání a focení, 40 min. občerstvování a 40 min hledání cesty.
Ale ty pohledy, kdy z 1600m koukáte na noře, ty byly úžasné, ty stály za to.




hřeben Biokova





9. 8. 2015

Jak jsem běžel po rozpálené střeše



Jak jsem se už zmiňoval zde, tak jsem plánoval běžet z Ústí nad Labem do Nejdku, trasa měla mít cca 155km po hřebeni Krušných hor, tedy po střeše hor. Nakonec realita dopadla jinak, než jsem plánoval, ale užil jsem si super den. Na cca 75.km to nějak přestalo běžet, hnala se bouřka a tak jsem to zalomil a doběhl jen do Jirkova. Výlet nakonec měl jen 87km, plán nebyl splněn, ale zato to byl naprosto bezvadný den.

Ráno na vlak, podle jízdního řádu jsem měl za to, že to je rychlík Praha – Drážďany se zastávkou v Ústí, proto jedu na Hlavák a za pár minut jsem zase v Holešovicích, kde vlak staví také. Příště se vyplatí lépe číst. Nicméně toto je moje obecná slabost, ty informace vstřebávám nějak letmo a vždy si zapamatuji jen kus. Někdy to vadí, někdy to projde, protože o nic nejde jako například v tomto případě.

Meteorologové slibují velmi teplý den, tak jsem připraven na výheň a nesu si 2 litry vody ve vaku. Plánuji ale i občerstvovat se na trati, jak to půjde. Bilance na první pohled vypadá pěkně

  • 3 lity vody z vaku  
  • 0,5 litru vody ze studánek
  • 7x malinovka   
  • 9x pivo  

celkem 12 litrů na 87km - to je slušná spotřeba – no ni?

Vzhledem k tomu, že bylo asi 35 ve stínu, se to dá i pochopit. Zpětně jsem pak sestavil i přesnější záznam pitného režimu

  • ½ l mléka ve večerce v garáži rodinného domu - Chlumec (10.km)
  • vyprošený lahváč v zavřené hospodě, kterou vedl němec - Komář Hůrka (20.km)
  • lahváč a fanta u vietnamce mezi trpaslíky - Cínovec (27.km)
  • pivo a malina u extrémně pomalé obsluhy v hospodě "U Studánky" (37.km)
  • pivo a dvě maliny na kopci „na rozcestí" Dlouhá louka pod Vlčí horou (43.km)
  • pivo a malina hospoda v Meziboří (50.km)
  • pivo a polévka na kopci u vleku Klíny a u autobusové zastávky (56.km)
  • ovocné pivo a kola na benzince v Mníšku (61.km)
  • pivo u povídavého dědy u hranic (Nová Ves v Horách) (66.km)
  • pivo a malina na vesnické zábavě v Boleboři (79.km)


Tím jsem nastínil i hlavní události na trati, nicméně nebylo to zdaleka jen o pivu. Za zmínku stojí i několik dalších věcí

  • Hned v Ústí probíhám slavný „Střižák“ a musím uznat, to je moc pěkné místo, super na trénink kopců, krásná příroda a ty výhledy – paráda 






  • Vyzkoušel jsem namočení celého trička, super věc, ve vedru opravdu moc pomáhá
  •  Moje trať se na mnoha místech křížila s cyklistickým závodem Krušnoton, z jejich webu jsem později zjistil, že měli několik tras a mnoho kategorií. Veselé právě bylo to, že rychlost s jakou mne míjeli první skupinky cyklistů se postupně snižovala a s časem byla stále menší a menší. V kopci u Cínovce jsme se už skoro rychlostně srovnali. Pořadatelé závodu, kteří dělali „rozvodčiky“ ukazovali i mě kde je dělení trasy na 110 a na 180 km, což jsem ocenil a vzápětí jsem s jinými zase probral, že mě navigují jinam (špatně) a posílají mne tam, kam nepotřebuji. I když moje trasa vedla jinudy, tak se s jejich trasou mnohokráte potkávala. Nejlepší to bylo na Dlouhé louce pod Vlčí horou, kde jsem si odskočil na pivo a podle oblečení, startovních čísel a povídání, si tam odskočilo i mnoho cyklistických závodníků. Volali domů, že je vedro a že jim to dnes nejede a tak podobně. Já sám jsem se tam zasekl na pivo a dvě malinovky a i tak jsem z hospodské zahrádky odcházel dříve než oni, asi nečetli ten slavný blog o závodění. :)
  • Jednou jsem se dožadoval piva v klubovně trempské osady, která vypadala tak přesvědčivě, že jsem si spletl s hospodou, smáli jsem se všichni
  • Některé studánky tekly jen čůrkem,
    to jsem si hned vzpomněl, jak v rádiu říkali, že je letos extrémně málo vody, jiné studánky měly naštěstí vody dost, že jsem nejenom vak mohl doplnit, ale i krásně se schladit v ledové vodě.
  • Super bylo setkání s v Nové Vsi v Horách u povídavého hostinského. Než jsem vypil jedno pivo, tak jsme probrali všechno možné, od jeho bývalé práce v Chemopetrolu až po pivo z malých pivovarů. Bylo to strašně milé a vřelé.
  • Hned o kousek dál, jsem pak s lidmi co byli na procházce se psi žertoval na téma kam jdou a jestli náhodou nejdou do hospody poklábosit s lidmi a byl jsem hned spražen: „Jste blázen? To neznáte lidi v tomhle kraji. Jdeme domů. Tam máme svoje pivo!“
    Asi to bere každý jinak.
  • K večeru jsem minul dvě moc pěkná místa na koupání, ale nakonec jsem se nevykoupal, ale červíček vrtal v hlavě fest
  • Když už byla tma, vypadalo to, jako by se měli ženit všichni čerti, vítr, blesky, ale nakonec z toho nic nebylo. Bylo to v místě, kde jsem změnit plány a místo do Nejdku zamířil do Jirkova. Nevím, zda to přispělo k rozhodování, pravda je taková, že mě to v tu chvíli už vůbec neběželo, nebyla šťáva (bodeť, když jsem za celý den měl krajíc chleba, Tatranku a polívku)


--
Poučení
1.  O zážitku se má psát co nejdříve, později si už těžko vzpomenu
2.  Je to v hlavě, když hlava nechce, snadno se to zabalí
3.  Stojí to za to, podnikat tyto výlety, jsou prostě super.
4.  Pít nestačí, je třeba i jíst (ale když při běhu ve vedru není na jídlo vůbec chuť)


nna konec ještě pár obrázků




5. 8. 2015

Plány na víkend

Co dělat
jít si zaběhat

Kam
do přírody

Kolik
kolik to půjde, ale čím víc tím líp. Kamarádi běhají o víkendu za 24 hodin od 150 do 220 km. Tak kolik zvládnu já?

Zrodil se plán
Dvě děti jsou na táboře, milující žena a třetí dítě je v Nejdku. Fajn poběžím do Nejdku. No jo, ale odkud, z Prahy to není žádná krásná trasa, respektive hned mne napadá lepší. Co takhle běžet po hřebenu Krušných hor, nejlepší je přece běžet od někud - někam. No ni? Tak hned klikám do mapy.cz a rázem vznikají varianty
Chomutov - Nejdek 77km
Most - Nejdek 108km
Teplice - Nejdek 133km
Ústí nad Labem - Nejdek 154km
Děčín - Nejdek 174km

Vítězí varianta z Ústí, protože je to skoro celý hřeben Krušných hor. Kamarádi podobné štreky dávají za  24hodin, já si mohu dovolit ten luxus a mám na to téměř kolik času chci. Respektive ve 13. hodin v neděli jede autobus z Nejdku zpět. Tak ten bych měl stihnout.


Hřeben Krušných hor

Přípravy
- mapy, a GPX trasa v mobilu
- časový rozpis, ten bude asi na nic, stejně poběžím jinak rychle, ale alespoň řádově vím kde mne zastihne tma
- orientačně jsem si zjistil, kde bude příležitost se občerstvovat. Na začátku trasy je to relativně OK,  tzn. do 66.km je možnost min každých 10km, ale zrovna mezi 66 a 120.km jsou jen tři místa a díky tomu, že bude noc, tak se to redukuje na dvě pumpy, Schell (Hora sv. Šebestiána) a OMV (Boží dar).  Naštěstí je to krásně rozložené vždy po 30 km. Takže to nesmím podcenit, beru nůši s proviantem.
- počasí, má být 35° C, beru ledničku, ať se mám kde chladit
- nastudoval jsem pověst o Rudovřesovi, který střeží Erzgebirge, tak uvidíme ...

Tak teď to stačí jen uběhnout, držte mi palce